Problémy volyňských Čechů

4. prosince 2018 v 0:53 | Jirka |  Příchod Čechů na Volyni
  • Neshody s Ukrajinci

Čechům se začalo velmi dařit a Ukrajinci jim velmi záviděli. Češi měli více obilí, byli pracovití a pilní. Napětí mezi oběma skupinami se zvětšilo, když českým statkářům koně Ukrajinců chodili na obilí. Dalším z příkladů o odporu k Čechům je, že ukrajinští obyvatelé nechtěli u velkostatkářů pracovat, ale ani statkáři neměli zájem na účasti ukrajinských rolníků při jejich hospodářské činnosti.

  • Problémy s vládními organizacemi


Některé školy v carském Rusku nebyly povoleny státem a používaly se zde učebnice, které nebyly cenzurované, také byly vírou orientované spíše západně, katolicky nebo zastávaly protestantskou víru. Rusko mělo strach, že tyto školy oslabují sílu státu jako celku, a možná školy nabádají proti carovi. Jednalo se o školy německé (jen v Rovenském kraji 178) ale také školy volyňských Čechů. Tuto informaci měla ruská vláda od roku 1879, ale až roku 1887 uzavřením "českých tříd" a následným spojením se třídami ruskými, které již byly kontrolovány, neboť učitelé pocházeli z řad Rusů. Některé jednotřídní školy, kde byla pouze "české třídy", byly nuceny zaregistrovat se pod vládní organizaci ministerstvo lidové osvěty a byly nyní státem kontrolované. S tímto nařízením zanikla také možnost výuky v českém jazyce, výuka o češtině poté byla pouze dobrovolným předmětem po škole pro dobrovolníky. Čeští učitelé museli projít kurzem pořádaný lidovou osvětou, kde byli prověřováni pro způsobilost dále učit.
 

Školství, ekonomika a hospodářství

4. prosince 2018 v 0:47 | Jirka |  Příchod Čechů na Volyni
  • Školství

S příchodem zakládají Češi vlastní školy, kdy si samy hradí náklady na stavbu a provoz, ve kterých se vyučuje česky, s učiteli, kteří dorazili s vlnou emigrace. Ale ukrajinsky se zde také mluvilo ve velkém množství. Do některých českých škol, např. škol v Hlinsku, docházela také ukrajinská část obyvatelstva, neboť školy české byly zde jediné. Ve svých školách také zakládali různé kroužky (sokol, atp.). Udržovaly se zde české tradice a zvyky. České školy byly jedním z prvků, jejž podporovaly národnost, proti jejímu zániku. Češi se později zabývali i školstvím vyšším. Do škol se docházelo 4 až 5 měsíců v zimním období pouhé 4 roky. Po roce 1887 museli Češi docházet do škol ruských nebo kontrolovaných ruskou vládu, kvůli obavám z "protiruské činnosti škol" (více o problémech pojednává kapitola 2.1.1. níže). Na Volyni se čeština uchytila a ve školách se stále vyučuje pro potomky Čechů, kteří o ní mají zájem.

  • Ekonomika

Způsob obživy na Volyni se u Čechů příliš nelišil, udává se totiž, že 95% emigrantů vydělával na živobytí pomocí zemědělství. Pouhých 5% byli tedy učitelé a podnikatelé.


  • Hospodářství

Češi ihned po příjezdu zjistili, že způsob hospodaření na Volyni, je velmi zastaralý. Obyvatelé Volyně totiž využívají středověkého trojpolního systému, orbu vykonávají osekaným kmenem stromu, jež má na svém konci ponechané půl metr dlouhé pahýly. Většina práce byla vykonávána rukami, stroje neexistovaly a o hnojení chlévskou mrvou neměli původní obyvatelé ani potuchy. Obyvatelé dokonce ani moc často nečistili chlévy, a když už je vyčistili, hnůj vyváželi do příkopů podél cest.
Ale jelikož čeští emigranti měli problémy s novou půdou a po vyklučení pařezů a setí přišla zima, neměli na chléb a tak jim Ukrajinci pomáhali alespoň nakrmit děti a někdy byli Češi i nuceni u ukrajinských zemědělců pracovat za něco k snědku.
Po těžkém začátku, ale Češi začínali pěstovat více než Ukrajinci, dováželi z vlasti sazenice chmelu. Emigranti získávali postupný náskok, používáním více kovových předmětů na rozdíl od Ukrajinců a zakládáním prvních chmelnic na Volyni již v 60. letech 19. století. Najímaným rolníkům dávali nejen jídlo, za odvedenou práci, ale také pivo. Čeští hospodáři nechávali sázet různé ovocné stromy u svých statků a chovali včely, i tím se odlišovali od některých hospodářů ukrajinských.



Kam dál

Reklama